Říjen 2014

i don't want help, i want to be thin

24. října 2014 v 14:11 | Effy |  Fucking life of fat bitch..
Po delší době jsem se rozhodla dát vám o sobě vědět. Nový školní rok začal, co se jídla týče, naprosto špatně. Dva týdny jsem se přejídala a následně zvracela. U mě nic neobvyklého. V polovině měsíce jsem si šla koupit fenolax, nikdy dřív jsem projímadlo neměla. Bohužel jsem si na něm začínala pěstovat závislost, takže začátkem října jsem to okamžitě musela zastavit. Občas to vážně pomohlo a měla jsem i ploché bříško, ale problém byl ten, že mi pokaždé zabral v jinou dobu. Jednou to bylo až po 24 hodinách, pak po 8 a nakonec po 14, kdy jsem to nejmíň čekala a zrovna jsem byla ve škole.
Hodně jsem se zakulatila, váha mi dokonce ukázala 46,7 kg. Příjem kcal jsem hodně zvedla (1000-1200 kcal denně), ale cvičila jsem, dokud se mi nepodlamovaly nohy, takže jsem aspoň zpevnila celé tělo. Dva dny jsem jedla malinko a cvičila jsem skoro tři hodiny, hned jsem na to doplatila teplotama a nachlazením. Prostě to byla pro moje tělo moc velká zátěž. Takže jsem dneska třetí den doma a stále nemůžu cvičit. Koncem listopadu bych chtěla jít na maturák, což znamená koupi nových šatů, takže musím shodit 6 kg a další alespoň 3 kila do Vánoc, které jsou už za 2 měsíce. Šíleně to utíká.
Škola mě prudí a nechodím tam moc ráda. V září jsem začala chodit do školní jídelny. Jediné, co jsem tam zatím snědla, byla půlka jablka. Poznámky okolí nad tím, že vůbec nejím, mě neskutečně vytáčí. Kámoška na mě jednou při obědě: "Ty snad chceš být anorektička?:D" Myslela jsem, že jí dám pěstí, jak mě tím naštvala. Známky mám mnohem lepší než kdy předtím. Trápilo mě, že mě všichni měli za 'tu hloupou'... Tak teď jsem docela poctivka, učím se dlouho do noci a řekla bych, že když se budu snažit ještě víc, možná bych to v pololetí mohla dotáhnout až na vyznamenání. No, uvidím. Láska se mi obloukem vyhýbá. Kdo by chtěl ošklivou tlustou holku s jizvama na rukou? Navíc od těch projímadel mám strašné vlasy, nehty i odpornou pleť. S kamarádkama je to taky všechno úplně jinak. Posledně jsem byla pořád sama, dvě nejlepší kamarádky byly jen spolu a třetí nejlepší kámoška se o mě taky moc nezajímala. Teď se spolu ty dvě nebaví. Jedna je se svým přítelem a druhá taky, ale nezavrhla mě, naopak :) Je to jako dřív, za starých dobrých časů. No a ta třetí si za mě našla náhradu. Že by mě to nějak ranilo, to rozhodně ne. Nedávno to byl rok, co mi umřel dědeček. Je až neuvěřitelný, že po 12 měsících to ani trochu nepřebolelo. Za tu dobu jsem probrečela nespočet nocí. Tak moc se mi po něm stýská :( Táta je se mnou v kontaktu a o víkendu se spolu možná uvidíme. Mám radost, ale mrzí mě, že na mě tolik let kašlal. Všechno by teď bylo snažší... Rodiče ve mně vidí jen to nejhorší, už si ani nepamatuju, kdy mě naposled pochválili.
Před pár dny jsem byla nakupovat a mám ve skříni plno nových kousků. Zatím jsem nic z toho neměla na sobě, podmínkou je shodit minimálně kilo a půl do středy. Strašně mě láká zrzavá barva vlasů, už začínám zvažovat, že až za dva týdny půjdu ke kadeřnici, řeknu jí o obarvení. Když ne zrz, tak červená. Miluju grunge styl :D Jak se ale znám, nic z toho nakonec nebude a já zůstanu věrná svojí hnědé barvě. Rodiče včera mluvili o nějakém pobytu na horách. A když ne hory, tak prej Řecko či co. Rozhodně bych nebyla proti :D Samozřejmě mi hned problesklo hlavou, že budu muset ten svůj hubnoucí proces mnohem víc urychlit. Je to nanic, vždyť poslední rok a půl se skroro všechny moje myšlenky soustředí na jídlo a všechno ohledně něj. A paradoxem je, že čím víc na to myslím, tím tlustší jsem. Je to skoro měsíc zpátky, co mi spolužačka poslala odkaz na jeden novinový článek o anorexii. Nezmohla jsem se na žádnou odpověď. A v ten samý den na mě matka vystartovala, že mám prej anorexii. V tu chvíli mi to přišlo směšný, jak mě vůbec může takhle podezírat. Bylo to skoro to samý, jako kdyby řekla, že fetuju. A samozřejmě mě tím taky strašně naštvala, což jsem ale nechtěla dát moc najevo, hned by rejpala ještě víc. V pondělí mi zas nejlepší kámoška řekla, že mám žrát. Mám totiž zřejmě intoleranci laktózy a rodiče tvrdí, že je to ze špatného stravování. No je to blázinec. Doufám, že hubnutí zase půjde lehce a už se nikdy nestane, abych takhle děsně přibrala. Fakt nevím, co to bylo za divný období, všechno mi bylo úplně ukradený, neřešila jsem nic. Už se to nesmí opakovat. 34 dní, necelých 5 týdnů na to, abych shodila 6 kg. To je v mým případě asi nemožný. Rozhodně se nebudu vzdávat předem, musím zabojovat.

https://36.media.tumblr.com/db12ff40324e5a837cdcb92ecafe506b/tumblr_mf9p5p2uVN1r0y5fvo1_500.jpg