1.4.

1. dubna 2014 v 19:06 | Effy |  Fucking life of fat bitch..
http://data2.whicdn.com/images/43769702/large.gif

snídaně: ×
svačina: ×
oběd: ×
svačina: ×

celkem: 0 kcal

pohyb: 50 min pump it up (-400 kcal)


Asi je tu 'den D'- všichni mě konečně svými řečmi dohnali k tomu, abych přestala jíst. Pořád jsem váhala, jestli mám nebo radši ne, ale teď, když mi všichni vyčítají mé chyby, mám jasno. Nejsem krásná, nejsem hubená, nejsem chytrá, nejsem talentovaná, nejsem dcera, jakou si rodiče přáli, nejsem ani vtipná a ani ničím zajímavá. Jsem prostě úplně zbytečnej člověk. Takovou kuráž jsem už dlouho neměla, proto jsem neváhala a hned se ji chopila.
Nový měsíc, nová já. Moje mastná bledá pleť a mastné zničené vlasy, kruhy pod očima, oloupaný lak na nehtech, rozmazaná řasenka, jizvy na rukou a špeky musí zmizet! To už se prostě nikdy nesmí stát, musím být jednoduše dokonalá. Jako na základce, kdy jsem opravdu nemyslela, že bych někdy mohla být taková nula. Byla jsem skutečně chytrá a snaživá, čestná. Řasenku jsem neznala a žehlení vlasů? Neexistovalo. To pro mě bylo něco, čím jsem se nepotřebovala zabývat, protože škola byla nejdůležitější.
No, škola... Nezvládám to. Proč? Protože mám čas jen na hubnutí, nějakej blbej zeměpis mi přece nezkazí odpoledne. A chemie? Nezájem. Jo, tohle je můj přístup, ačkoliv na to vůbec nevypadám. Všichni mě ale mají za blbku, co nic neumí. Už od začátku. Možná to mě tenkrát tak stáhlo dolů, proto už ani nemám chuť se snažit. Nikdo mě nijak neobdivuje, neoceňuje. Asi jsem prostě jen uvězněná v minulosti. Nikdy nic nebude takové, jako dřív, ale ty vzpomínky v nás stále nepřestávají probuzovat touhu vrátit se zpátky do starých dobrých časů. Teď se zas píše nový příběh, tohle jsou chvíle, na které za nějakou dobu budeme zase vzpomínat s rukou na srdci.
Jak dlouho vydržím hladovět? Nevím, dávám tomu jen pár dní. Rozhodně nepotřebuju další přežírání, tak si pomůžu možná ovocem nebo zeleninou a budu hladovět dál. Stojí to za ten dokonalej pocit, já to vím.
Poslední dva dubnové dny budeme mít ve škole rozruch. Jeden den bude poslední zvonění, druhý den Majáles, což je průvod městem v kostýmech. Netuším, co budeme mít na sobě, jen vím, že v ten den chci být tou nejlehčí ze všech.
I'm worse at what I do best and for this gift I feel blessed.
 


Komentáře

1 Mei Mei | Web | 2. dubna 2014 v 0:04 | Reagovat

Ahoj, začínam chudnúť a hodila by sa mi nejaká podpora. Nechcela by si spriateliť? :)

2 Melisa Melisa | Web | 2. dubna 2014 v 17:35 | Reagovat

taky nejsem taková, jakou si mě rodiče přáli.. jinak pohyb i přes hladovku? ty jsi dokonalá!

3 Parvati Parvati | Web | 6. dubna 2014 v 12:25 | Reagovat

Asi jsem na tom podobně jako ty. Pořád se jen vracím do minulosti a je mi líto toho, že už jsou ty časy, kdy jsem byla považována za nejchytřejší vě třídě a kdy se mi dařilo hubnout, pryč. Akorát je mi o pár let víc a jsem už na vysoké, kde jsem to totálně podělala a je skoro nemožné to teď dohánět. Buď se z nuly vyhoupnu teď na 100% nebo můžu udělat pápá. A je to dost těžký a nevím, co bude.
Jsi na střední, neměla bys na to srát a i přes to, že máš myšlenky jen na hubnutí, se snažit nějak žít. Jednoho dne bude po maturitě a možná nebudeš mít na to dělat práci, jakou bys chtěla a nebude možné se vrátit do minulosti a spravit to. Chtěla bych být zase v maturitním ročníku, znova nastoupit na výšku a nepolevit. Využij šance, dokud je, abys na sebe pak mohla být pyšná. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama