She's falling apart

21. února 2014 v 21:43 | Effy |  Fucking life of fat bitch..
,,Celej příští týden bude božskej, to vám přísahám." To jsem tomu zase dala.. Všechno je to teď jako na horské dráze.
Už v neděli jsem věděla, že to nezvládnu. Po několika měsích jsem se viděla s tátou. To, že se o mě nezajímá, nesu hodně špatně. Už jako malá jsem z toho byla dost smutná a asi to nikdy nepochopím. Tak jsem zase brečela a pak už se automaticky spustily vzpomínky na dědu a všechno to špatné, co se za poslední dobu událo. V pondělí se mě K ptala na P. Nechápu. Je mi to fuk, ale už jsem jí minimálně desetkrát řekla, že z toho nic neni, tak už mi to celkem leze na nervy. Hodně si teď rozumím s H. Píšem si každej den, ve škole je to ale blbý, páč věčně o přestávkách courám po škole a na kecání není čas. Všechno mě tak moc sere, jsem zdeptaná. Přetvářky, falešnej úsměv na všechny strany, samota, smutek, škola, rodiče, hubnutí a to, jak neustále předstírám, že je mi všechno jedno. Ty hádky poslouchat nedokážu. A dívat se, jak máma brečí, mi trhá srdce. Já už to prostě všechno znova zažít nechci! Byla jsem zoufalá, nevěděla jsem, komu napsat. Uvažovala jsem o D, jenže ten se přidal ke špatný partě a je věčně zhulenej, takže s nim neni rozumná řeč. Napsat P nepřipadá v úvahu, to už bych na tom byla fakt dost špatně. S V už se asi zase nebavíme a ze třídy by to nikdo nepochopil. Tak jsem teda napsala nejlepší kámošce, která tam teda zrovna nebyla, ale po půl hodině odepsala. Ani nepočkala, co jí odepíšu dál, zase šla pryč. Takže už vím, že příště si to mám radši nechat sama pro sebe a zbytečně tim neotravovat ostatní. Kurva, nemám nikoho. Už fakt vůbec nikoho.. Kámošky na mě serou, jsem zbytečná. Spolužáci a učitelé mě maj za šedou myšku. Přítele nemám. Rodiče se hádaj nebo mě komandujou, takže ani nemaj čas se se mnou srát. Z rodiny mám pak asi jen babičku, které věřím, jenže přidělávat jí starosti potom, co děda umřel? Ne. Dřív bych šla možná za nima, vždycky pro mě měli pochopení a utěšili mě, ale tu možnost už nikdy mít nebudu.
Zítra vařím oběd. Tak jsem si to přece jen vybojovala. Rozhodla jsem se jíst zdravě a asi to fakt budu brát vážně, jako minulej rok. Hlavně mě už děsně dlouho láká bezlepková dieta. No, uvidím. V neděli si dám hladovku a v pondělí taky. Třeba když nebudu jíst, tak se o mě zase někdo začne zajímat.

http://31.media.tumblr.com/a56a90fcd550106690e2fbda2b03f857/tumblr_mnbdgfVSRn1r1y0g8o1_500.jpg
 


Komentáře

1 Zoe Zoe | Web | 22. února 2014 v 20:13 | Reagovat

Byla doba kdy jsem měla taky jenom babičku ale ta se na mě taky vysrala a to tak že se se mnou odmítala bavit pul roku.Byla jsem na ní zavislá a ona se na mě vysrala...Je mi líto že seš na tom tak špatně.Kdybych mohla tak bych ti nák pomohla :)..Drž se zlato

2 annett.frank annett.frank | E-mail | Web | 23. února 2014 v 18:58 | Reagovat

Zlato ani nevíš jak moc ti rozumím.. jakobys mi četla myšlenky, samá přetvářka, samota, deprese, atd. A ta poslední věta? tak ta mě taky vystihuje. I když nevím co je horší, jestli nikoho nemít a být sama, nebo mít a prostě spousta lidí kolem tebe, ale nikdo ti nerozumí, cítíš se tak sama. Je to na hovno, ale ber to tak, že když už nic tak máš alespoň mě :)

3 skinny-tess skinny-tess | Web | 25. února 2014 v 8:24 | Reagovat

Vím, jak se citíš. Věř mi. Je mi to líto, někdy jsou lidi ohromně sobecký a lžou, jsou falešný. Nemáme kamarádky. Máme blog. Sem přeci můžeš vše psát, Eff.
Drž se, myslím na Tebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama