Žiju

Sobota v 16:17 | Effy
Ahoj.
Vážně netušim, co mě přivedlo k tomu, abych sem po letech znovu napsala, jak se mám a jestli vůbec žiju. No tak teda jo, žiju. Už mi neni 16, nevážim pitomejch 46 kg a letos jsem dokončila gympl. Tenhle blog jsem založila těsně před nástupem na střední, někdy na začátku druháku jsem začala psát jinam, ale už nikdy to nebylo takový. Přece jenom má tenhle blog svoje kouzlo. Vždycky jsem se snažila být maximálně otevřená, jsou tu vážně veškerý moje pocity, který mě provázely celým prvákem. Nejtemnější období. Koncem jara minulýho roku jsem naprosto změnila svůj postoj k jídlu a ke cvičení. Začala jsem nabírat svaly, pěkně jsem se vyrýsovala a užívala si lichotek svých kamarádů, jakej mám pěknej zadek, haha. Na podzim jsem se seznámila s klukem, kterej mi změnil život. Teď to bude 7 měsíců, co spolu chodíme a je nám hezky. Myslim, že právě díky němu jsem přestala se zvracením a hladověním. Tak konečně nejsem sama. Stala se neskutečná spousta věcí, ať už dobrejch nebo špatnejch, ze všech jsem si vždycky něco odnesla. Mám řidičák, svoje auto a za rok budu mít svůj byt. Je mi fajn. Momentálně hledám práci a užívám si poslední dva týdny volna.
Taky budu muset jít k doktorce. Tušila jsem, že budu mít kvůli bulímii nějaký zdravotní následky, ale že to bude zrovna srdeční arytmie, to jsem nečekala. Sport, kterej tolik miluju, budu muset omezit. Z vlasů mám ošklivý chmýří. Je mi smutno, když si čtu starý články. Nebyla jsem hloupá, prostě jenom nemocná. Nevnímala jsem realitu tak, jako ostatní. Asi nikdy nebudu úplně "v pohodě", ale snažim se, to je hlavní.
Děsně by mě zajímalo, jak se maj všechny ty holky, který jsem tolik obdivovala. To už se asi nikdy nedozvim.

 

Kam dál

Reklama